Popravdě, byla jsem tam poprvé. Ostuda. Já vím. Vyslechla jsem hovor nějaké rodinky, která přijela určitě z daleka a dcera zmíněné rodiny říká mamce, že ti Pražáci se mají, kolik tu mají věcí k vidění a maminka jí na to odpověděla, že Pražáci znají Prahu a její památky mnohem méně než oni. Obávám se, že má pravdu. Máme zde vše tak nějak na dosah, že nás ani nenapadne chodit po památkách. Vždy nákupní centrum na Chodově je blíž, je tam v zimě teplo - v létě zima, zaparkujete u výtahu a můžete se tam najíst, tak proč památky. Navíc, toho koně vidím skoro vždy, když jedu po magistrále a to stačí.

Za sebe musím říci, že mne Vítkov velmi mile překvapil. Park s hřištěm, spousta žižkovských běžců a pejskařů a ten úžasný panoramatický výhled na celou Prahu jen tak někde není. Obzvláště, když se necháte vyvézt na střechu památníku, vidíte vlastně celou Prahu až na ta paneláková sídliště. Ty jako zázrakem vidět nejsou nebo splynou. Prohlédnete si krásné žižkovské domy včetně jejich vnitrobloků a pavlačí. Skoro nakukujete do domácností. Na druhé straně kopce Vás zase ohromí pohled na Karlín a Štvanici.

Jezdecká socha Jana Žižky patří svými 9 metry mezi největší jezdecké sochy na světě (předčí ji jen dvě sochy, jedna v Římě 12 m, a jedna v El Pasu 12,8 m) a je magická. Tyčí se nad Vámi jako obr. Kůň sám je velmi povedený, reálný.

V památníku je velmi pěkná kavárna, která ale měla nějakou soukromou akci, takže jsme neměli možnost ji navštívit.

Příjemně strávené sobotní odpoledne. Doporučuji.

Hezký zbytek víkendu
Reny