Já je prostě miluji. Vím není to nic originálního, Thonetky miluje asi každý, kdo je zná. Kdo je nezná, ten asi vůbec nechápe, co je na nich hezkého. :-) Nedávno jsem ukazovala jednu fotku kamarádce a ta na mne koukala, jako kdydych se úplně pomátla. Chápu ji, každému se líbí něco jiného a já mám zrovna ráda dřevěné židle a jí připadají divné (ráda ji mám ale stále stejně :-)). 

Nevím, jak by to se mnou bylo, kdybych netrávila tolik času na Pinterestu a lifestylových blozích (nevím, jestli je správně blozích nebo blogách, tak mne omluvte). Možná bych taky nevěděla, kdo byl Michael Thonet nebo Charles a Ray Eamesovi, nebo jaký je zrovna trend v zařivování bytů, ale asi bych byla stejně šťastná a spokojená, jako nyní. Život je jen o postoji a chceme-li být nešťastní, tak nešťastní budeme.  Chceme-li být šťastní, tak šťastní budeme. :-)

Wow. Vůbec jsem nechtěla přednášet nějaké životní teorie. Nevím, co to do mne vjelo. Možná jsem jen potřebovala trochu ujištění a radosti po těch předvčerejších událostech v Paříži, nevím.  Najednou si uvědomíme, že je vše pomíjivé a dnes je tak a zítra může být úplně jinak. Vím, že pařížské události jsou jedny z mnoha, které se dějí dnes a denně po celém světě, ale vždycky Vás víc vyděsí něco, co se přihodí "poblíž", než to, co je někde hodně daleko. Není to fér, ale je to bohužel tak.

Zdroj fotek  1 2 3 4 5. S poděkováním sdílím odkazy. / Source of all photos 1 2 3 4 5. I share links with big thanks.





Ještě bych Vám chtěla připomenout právě probíhající giveaway. Tak neváhejte.