...to je, co jsem zde nebyla. Je to pro mne až neuvěřitelné, že jsem si za 2 měsíce nebyla schopna najít čas na blog. Na něco, co mne bavilo, baví a doufám, že stále bavit bude. Stydím se sama před sebou. Seběhlo se tolik věcí, že jsem neměla už dost energie a spisovatelských buněk. Pracovní dny a noci mi to prostě nedovolily. Před a po vánoční shon jsem musela odpočinout. A leden běžel a najednou je tu únor a nejen to, únor se přehoupl do své druhé poloviny a i když to dnes venku tak nevypadá, jaro je na dosah. Těším se na něj. Jen to samotné těšení mi přineslo tolik energii, že jsem zasedla ke kompu a oprášila přihlašovací údaje do adminu blogu.  a zase trochu času (no možná to byl i ten zasloužený odpočinek. To je jedno, hlavně že je zpět. Musím říct, že kdyby nebylo google a uložených hesel (já vím... no comment), tak bych asi ani nevěděla jak se přihlásit. 

Také jsem si minulý týden uvědomila, jak je příjemné vracet se domu za světla, i když ne pravidelně, ale alespoň jednou týdně. Bude to lepší a lepší, hurá. 

Užijte si hezkou sobotu a já jdu běhat :-)